úterý 30. srpna 2016

Back To School #1 • Tipy •

Ahoj!
Přichází začátek školního roku a s tím se pojí neuvěřitelná hromada učení. Tak jsem si říkala, že bych se s vámi mohla podělit o mé tipy, jak se nejlépe učím. Doufám, že vám nějaké rady pomohou a všichni ten prokletý začátek roku zvládneme.



1. Učíte se pro sebe

Tohle je podle mého názoru úplně nejdůležitější bod. Učí se mi o mnoho lépe, když si řeknu, že mi zase až tak nezáleží na známkách nebo na rodičích, ale hlavně o tom, abych se to pro sebe naučila já a nebyla za blbečka. Proto se mi nejlépe učí předměty, které mě baví jako je čeština, společenské vědy, jazyky. Pak sice přichází problém, když se mám naučit třeba chemii, která mě nebaví,a vím, že ji nebudu nikdy potřebovat, ale nemůžu umět všechno, že ano.

2. Učte se jinde než doma

Vzhledem k tomu, že už je konec srpna, venku máme nádherné počasí. Proto si třeba o víkendu, když se chcete učit a venku je nádherné počasí, běžte sednout někam ven. Já jsem zjistila, že se doma prostě učit nemohu. Všechno kolem mě, mě strašně rozptylujeme a nikdy se ani nic pořádně nenaučím. V týdnu, vlastně doma ani moc nejsem, takže jsem to vyřešila tak, že jezdím do školy o hodinu dříve a tam se učím. Učí se mi tam mnohem lépe než doma a navíc mám doma čas sama pro sebe.



3. Přehledné zápisky 

Tenhle tip je už takové klišé, protože to zmiňují opravdu všichni. Já za sebe ale musím říct, že když se mi zápis nelíbí, nenaučím se ho. Všechno musím mít přehledné, zorganizované (ne, že by to tak vždycky dopadlo) a když ten zápis  o hodině odfláknu, jsem na sebe naštvaná a nesoustředím se na látku.

4. Úkolníček, debilníček, diář

Každý tomu říkáme jinak. Hlavní je, mít nějaký sešitek, do kterého si budeme zapisovat všechny testy, povinnosti, úkoly a nevím, co všechno. Jde o to, že si pak lépe můžete rozvrhnout, kdy se co naučit a na nic nezapomenete. 



5. Zvýrazňovače

Ano, ano. Také už stokrát zmiňovaný tip. Jenomže já to dělám tak, že si látku zvýrazňuji,až když se učím. Za prvé vím, z čeho už jsem psala a z čeho ještě ne a za druhé, donutím si tu látku celou přečíst. 

6. Opakujte si látku nahlas a nahrávejte si to, přepisujte

Samozřejmě, každý má svůj styl učení, který mu vyhovuje. Pro mě je nejlepší přepisování, jenomže na to ne vždy je čas a nálada. Když s něčím spěchám a vím, že doma moc nebudu, látku si nahraji do diktafonu a pak si ji pouštím stále dokola. Abych se naučila na dvojku, stačilo si to poslechnout dvakrát ráno v autobuse. Je dobré, že to nesežere tolik času a učit se tím pádem můžete úplně všude.



7. Udělejte si přestávky

Snad každého nejoblíbenější tip. Musíte si dělat přestávky. Třeba dnes, až se chystám učit, řekla jsem si, že se po dvou hodinách učení, půjdu projet na kole (taky to není nejoblíbenější aktivita, ale po cyklisťáku mě to docela chytlo). Nebo jsem si také dělala pauzu, že po nějakém čase učení jsem si mohla nějakou dobu číst nebo psát. Vždycky mě to potom nabudilo k učení.

8. Dobré jídlo a pití

Hydratujte, hlavně hydratujte! Je zdravé udržovat pitný režim a já se nikdy nezvládnu učit, když u sebe nemám nějaké dobré pití. Nejčastěji si dělám kávu a vedle sebe mám nějakou minerálku. Také mi hodně pomáhá, když mám během učení co ukusovat. Když mám třeba nějaké ovoce nebo něco sladkého. Můžete si potom také udělat takový systém, že vždy, když se naučíte nějaké určitý úsek učení, můžete si vzít kousek něco dobrého. Hned budete mít lepší motivaci.



9. Zjišťujte si více informací o látce

Tenhle tip většinou nejde uplatnit na všechny předměty. Myslím, že každému by mohlo pomoci, když si zjistí nějaké informace navíc. Myslím, že se takhle dobře dá učit dějepis. Třeba díky spoustu knihám s tématikou druhé světové války, vím spoustu informací bez učení. Nebo v biologii, když berete nějaké zvířata, stačí se podívat na pár dokumentů z National Geographic a znáte toho spoustu i bez učení.

10. Učte se průběžně

Tohle doma poslouchám prakticky pořád. A i když to nerada poslouchám, opravdu na tom něco je. Když se začnu učit dříve po malých kouskách je to rozhodně lepší, než se den před testem učit deset stránek najednou (Jako, ne že bych to přestala dělat úplně). Když ten čas máte, zkuste se učit průběžně a už to nebude takový horor. 

11. Nestresujte se

Tohle není tip, ale spíše taková rada. Nestresujte se kvůli učení! Nechoďte spát v ranních hodinách, jenom kvůli tomu, že neumíte nějakou látku na test. Vaše zdraví je mnohem důležitější než nějaký průměr. Radši si nechte dát pár špatných známek, než abyste se fyzicky i psychicky zrujnovali, protože vám rodiče a učitelé tvrdí, že bez dobrých známek nic nejste. Kdo by ve stáří s radostí vzpomínal na to, jak se stresoval s učením, že neměl skoro žádný skutečný život.


Tohle by bylo všechno a doufám, že vám to nějakým způsobem pomohlo. 
Mějte se krásně ♥
Nicole 


Share:

středa 3. srpna 2016

Za černými brýlemi ► Audrey se vrací

zdroj

Audrey se vrací

Sophie Kinsella

Audrey ve škole krutě šikanovaly její spolužačky. Od té doby je schovaná doma a nedokáže nikam jít. Na očích nosí černé brýle a nedokáže si představit, že by si je měla sundat. Její terapeutka ji dá za úkol točit film, aby se malými kroky vracela do běžné reality. Není schopná uvěřit tomu, že by se její stav mohl zlepšit. Není schopná uvěřit tomu, že by si jednou sundala své černé brýle.

,,Problém je v tom, že deprese neprovázejí žádné nápadné příznaky jako pupínky nebo horečka, takže si ze začátku neuvědomujete, o co jde. Pořád budem říkat ,Je mi dobře', i když vám dobře není."

Podle mě je to kniha, která zpracovává vážné téma jednoduchým způsobem. Nejvíce se zde popisují deprese, sociální fobie ale také láska, smutek, strach. Je zde napsáno tolik nádherných a především hlubokých myšlenek. Autorka píše opravdu neuvěřitelně čtivě a kniha se četla skoro sama. 

,,Podíváte se někomu zpříma do očí a ve zlomku vteřiny z vás vysají celou duši. Aspoň mně to tak připadá. Oči jiných lidí jsou nekonečné, což mě děsí."

Všechny postavy byly popsány opravdu skutečně a realisticky. Přirostli mi k srdci a žila jsem jejich životy. Ne jedenkrát jsem se u knihy nahlas zasmála. Knihu jsem si zamilovala. Ne jenom kvůli nádherné obálce, ale také tomu příběhu, který byl úchvatný. Doporučuji úplně každému a věřím, že nejsem jediná, kdo knihu upřímně miluje. 

,,Jsem obětí hlouposti vlastního mozku."
Share:

sobota 30. července 2016

S tebou jsem našla sebe

,,Let's find each other and lose ourselves."


Někdy se zamýšlím nad otázkou, jak mě ovlivnila skutečnost, že jsme se potkali. Nebudu si hrát na hrdinku, že mě nic neovlivnilo. Ovlivnilo, ale mám pocit, že v pozitivním slova smyslu.

Změnila jsem svůj postoj ke světu. Nebo možná k chlapům. Do dne, kdy jsem tě poznala, jsem znala jenom kluky, kteří chtěli někoho do postele. Ty ses zajímal jinak. Pořád se zajímáš, jestli je všechno v pořádku. Najednou jsem získala někoho, kdo byl ochotný mi pomoct v jakékoli situaci. Děkuji.

Dokáži se s tebou zasmát čemukoli, i když jsem se dříve dané věci smát nedokázala. Občas spolu řešíme úplné blbosti a mě by zajímalo, jestli  jsi uvolněný ve společnosti každé z dívek. Udělal jsi ze zažraného pesimisty aspoň občasného optimistu. Děkuji.

Ukázal jsi mi, že člověk může dělat pro všechny jenom to nejlepší, ale vždy se všechno obrátí proti němu. Ale to je v pořádku. Pomáhání jiným naplňuje hlavni naši duši, Děkuji.

Dodáváš mi pocit výjimečnosti. Cítím se jinak než ostatní. Sice ne dokonalá, ale přesto výjimečná. Naučila jsem se věřit sama v sebe. Jsem strůjcem svého štěstí. Já, nikdo jiný. Děkuji.

Hlavně jsi mě ale naučil milovat. Všechno, co k tobě cítím je tak pravé silné a upřímné. Miluji tě tak, jak nebudu milovat už nikoho jiného. Děkuji.


Share:

sobota 23. července 2016

#31 •Všem klukům, které jsem milovala•

Ahoj!

Dnešní článek je z neskutečně romantické knihy od Jenny Han Všem klukům, které jsem milovala. Doufám, že se vám citáty budou líbit a užijete si čtení!



  • Pokud je láska posedlost, moje dopisy jsou jako exorcismus. Osvobozují mě.
  • Protože Margot je vždycky v pohodě, i když není.
  • Tak, jak Josh miluje tebe, ještě nikdy žádnej kluk žádnou holku nemiloval!
  • Náš život je prostě takový, jaký je, a nemá smysl dumat, co by kdyby. Stejně nám nikdy nikdo nedá žádnou odpověď.
  • Margot není schopná mít normální lidský emoce jako my ostatní.
  • Líbej se s klukama, začni trochu žít, ne?
  • Jaké to asi je, když vás nějaký kluk má tak moc rád, že kvůli vám brečí?
  • A pak se usmála a její oči byly najednou tak zamžené a zasněné. V tu chvíli jsem pochopila, že se jí Josh taky líbí. A hodně.
  • Hodně jsem brečela. Najednou bylo po všem. Ani jsem nedostala šanci a bylo po všem.
  • Dělám to, abych si dodala sebevědomí, protože, jak se říká, čím víc předstíráte sebedůvěru, tím víc si doopravdy budete věřit.
  • Mít v rukou něčí srdce je moc velká zodpovědnost.
  • Dělá, že je jí to jedno, ale já vím, že jí to jedno není. Ne tak docela.
  • Kdybys byl můj, nikdy bych se s tebou nerozešla.
  • Víš, jak na lidi zapůsobit, aby se cítili výjimečně.
  • Víš, jaké to je, mít někoho rád tak moc, že se to nedá vydržet, a vědět, že ten člověk Tvoje city nebude nikdy opětovat?
  • Život nemusí bejt celej naplánovanej. Prostě nech věci plynout a neřeš je.
  • ,,Čeho se tak bojíš? Že si tě nepamatuje?"
    ,,Nebo že si tě pamatuje?"
  • Přemýšlet, co by bylo kdyby, je nakonec docela zábavné. Děsivé, ale zábavné. Je to, jako by se dveře, které jsem už dávno považovala za zavřené, najednou na úplně maličkou škvírku otevřely.
  • Jsi podle mě jeden z nejvýjimečnějších lidí na téhle škole a mně je jen líto, že o tom neví víc lidí. Anebo možné ne, protože někdy je fajn být jediným člověkem, který něco ví.
  • I tak ale přemítám... jaké to asi je? Jaké to je být si s nějakým klukem tak blízko, že vás vidí úplně celou a se vším, že už nemůžete mít žádné tajemství? Je to děsivé jenom na začátku, nebo celou dobu? Co když se mi to nebude vůbec líbit? Nebo co když se mi to bude líbit až tak moc? Ještě toho mám hodně k přemýšlení.
  • A pak se na něj usměju, ale stojí mě to fakt hodně úsilí. Ale kdybych se neusmála, tak se rozbrečím.
  • Je to fajn, být součástí nějaké party, mít pocit, že někam patřím.
  • Patřit někomu - nikdy jsem to o sobě netušila, ale teď, když nad tím tak přemýšlím, mi připadá, že to je to jediné, co jsem kdy chtěla. Doopravdy někomu patřit, být jeho, a aby on byla na oplátku můj.
  • Mám strach, když to začne bejt skutečný. Už to není jen o tom, že na někoho myslíš, ale najednou máš toho skutečnýho člověka přímo před sebou a on má... očekávání. A touhy.
  • Peter o tom sice neví, ale pokaždé, když mluví o Genevieve, jeho výraz tak nějak zjihne. Je to jako směs něhy a netrpělivosti a ještě něčeho. Lásky. Peter to může popírat jak chce, ale já vím, že ji pořád miluje.
  • Copak je můj svět vážně tak malý?
  • Pořád se na ni dívá. Když ty se na něj nedíváš, Laro Jean, pořád se kouká, jestli se bavíš.
  • Je trochu směšné být zklamaná kvůli tomu, že nemůžeme mít něco, o čem jste teprve před chvílí zjistili, že to chcete.
  • Jak mám vědět, co je doopravdy a co jen jako? Mám pocit, že jsem jediná, kdo ten rozdíl nedokáže určit.
  • Tak po něm mám to svoje fantazírování. Táta si taky žije ve svém vlastním snovém světě.
  • Peterovi se rošťácky zaleskne v očích a já mám na zlomek vteřiny pocit, že mě políbí, a jsem vyděšená i nadšená zároveň.
  • Je to zvláštní pocit, když po něčem nebo po někom tak dlouho toužíte, a pak je ta touha jednoho dne zničehonic pryč.
  • Když je někdo dlouho pryč, ze začátku si střádáte všechno, co mu chcete říct. Snažíte se na nic nezapomenout a uchovat si to v paměti. Ale je to jako snažit se udržet v dlaních hrst písku. Jednotlivá zrnka vám začnou prokluzovat mezi prsty, až nakonec nedržíte nic než vzduch a pár oblázků. A zjistíte, že všechno se opravdu udržet nedá.
  • Jenže právě ty maličkosti dělají život životem.
  • Cítím, jak mám sevřenou hruď, a je mi jasné, že i kdyby se mi povedlo se zhluboka nadechnout, bude to znamenat jen to, že se mi z očí spustí další vodopád slz.
  • Ve tři ráno vyházím vzkazy, které mi Peter posílal ve škole, smažu jeho fotku z mobilu a vymažu i jeho číslo. Doufám, že pokud toho vyházím a vymažu co nejvíc, bude to, jako by se celá tahle věc nikdy nestala, a mně nebude tolik krvácet srdce.
  • Mlčení a odmítání je ten nejhorší trest, se kterým mohla přijít.
  • Nikde není bezpečněji než v tátově náručí.
  • Protože občas je ti prostě smutno, ale nedokážeš říct proč.
  • Je to jako... jako by nikdy neexistoval nikdo jiný než Peter. Jako by všichni kluci, kteří se mi líbili před ním, byli jen příprava na něj. Teď už vím, jaký je rozdíl mezi tím někoho milovat zpovzdálí a tím někoho milovat zblízka. Když k někomu máte takhle blízko, vidíte, jaký ve skutečnosti je, a on vidí, jací jste ve skutečnosti vy. A Peter mě vidí. A já vidím jeho.
    Láska je děsivá.

Share: