úterý 19. července 2016

#30 •Kdybychom se neviděli•

Zdroj
Ahoj!
Dnes tady pro vás mám citáty z knihy Kdybychom se neviděli. Recenze by měla už být na blogu. Kniha je plná zajímavých myšlenek, tak doufám, že vás některé zaujmou a bude se vám to líbit.


  • Chci, aby sis sepisovala všechno, co tě zaujme. Svůj každodenní život. Svoje myšlenky a pocity.
    Měla jsem sto chutí  mu sdělit, že žádné pocity nemám.
  • spolu se všemi ostatními věcmi, co mě měly od mých 13 do 19 očividně připravit na život - jako kdyby mě na tohle něco dokázalo připravit.
  • V životě se gumovat nedá.
    Všechno bych škrtla a začala od začátku.
  • Jako kdybych měla v krvi zkažený gen a můj smutný život byl něco, co se přenáší náhodným kontaktem. Jako nemoc.
    Fajn, ať jdou do prdele. 
  • Bolí to, až se mi celé tělo stahuje bolestí. 
  • Bože, jak nenávidím tu odmlku, kterou lidi dělají, když hledají nejdelikátnější způsob, jak říct slovo zemřel. Jako by to, že tomu dají jiné jméno, tu hroznou věc nějak ulehčilo, a tak přicházejí s frázemi typu zesnul, jako by smrt byla nějaký šlofík, nebo odešel a opustil nás, jako by šlo o dovolenou. Nebo ty řeči o tom, že se něčí čas naplnil... Asi to má být poetičtější, ale ve skutečnosti to vyznívá, jako by zemřelý byl krabice mléka s datem vytištěným na obalu, po jehož uplynutí se z něj stane - prostě zkyslé mléko.
  • Jenže většina z nás to nemá lehký a všichni z tohohle světa neodcházíme s prostřeleným hrudníkem.
  • Měla jsem před sebou celý dlouhý život, vysokou, kariéru, dospělost, takže nebyl ten správný čas, abych se do někoho ,,zamilovala". Byli jsme na to moc mladí.
  • Netušila jsem, že si mám  tu chvíli na tanečním parketu vychutnat.  Nechápala jsem, jak je to krásné a vzácné, křehké a pomíjivé, když je Ty šťastný. Když jsme všichni šťastní, když jsme spolu a v pořádku.
  • Chvíli to bude bolet, ale  budu žít.
  • Je to jako konec lidstva, protože my máme věci prožívat, Dave.
  • Spí, aby nemusela být vzhůru a co nejméně si uvědomovala, co se stalo.
  • Ale nikdy jsem neplánovala, že se zabiju. Na to jsem měla moc velký strach ze smrti, z temnoty, z konce existence.
  • ,,Část jejich krásy vychází z toho, že žijí krátce."
    ,,Nikdy nebudou tak krásný, jako jsou v tuhle chvíli, tak si je teď musíme užívat."
  • Ve chvíli, kdy k tomu dojde, se to zdá skutečné. Skutečně to prožívám, ale není to skutečné.
  • ,,Možná máte pravdu," dodá, ,,a to, co prožíváme jako lásku, není nic víc než kombinace chemických látek v našem těle, avšak pokud věříme, že láska je ta mocná síla, která nás poutá k sobě, a pokud nám tato víra přináší štěstí a harmonii v tomto bouřlivém světě, jak by to mohlo být na škodu?"
  • ,,Podle mých zkušeností láska nepřináší štěstí ani harmonii, ale víra v lásku může napáchat pěknou škodu."
  • Srdce moje, utiš se.
  • Pořád měl v sobě úžas, kterého se většina pubertální populace ze stranu, že se ztrapní, do svých osmnáctých narozenin zbaví. Steven ve světě neustále nacházel věci, které mohl milovat. To mi přišlo samo o sobě sexy.
  • Jeho pohled skrýval tolik emocí a já je dokázala všechny vyčíst. Měl mě rád. Opravdu mě měl rád. Nechtěl to pokazit. Myslel si, že na mě možná spěchá, ale opravdu mě chtěl políbit. Chtěl vědět, že cítím to, co on.
  • \Bylo mi skoro osmnáct a nikdy jsem necítila takové souznění s jiným člověkem.
  • A protože tak ráda utíkala a protože byla moje kamarádka, vždycky jsem uháněla za ní.
  • Bylo hezké vidět ho, jak se usmívá, když se na mobilu objevilo její jméno.
  • Ta Lex, kterou jsem kdysi byla, a někteří si rozhodně všimli, že jsem se vytratila. Ale to, že si všimli, že jsem pryč, neznamená, že se vrátím.
  • Všechno kolem nás se mění, říkám si. To je jediná jistota. Všichni dospíváme.
  • ,,Ty nejsi blázen."
    ,,Jak to můžeš vědět?"
    ,,Protože blázni se nikdy neptají, jestli jsou blázni."
  • Účelem je zbavit se trochu té bolesti, vyjádřit ji na papíře, abys ji v sobě nemusela neustále nosit v každodenním životě. Cílem psaní je očista.
  • Lidi, které milujeme, nás nikdy úplně neopustí.
  • Co všechno jste ochotní udělat pro lidi, které milujete.
  • Čas plyne. To je obecné pravidlo. Je jedno, co se stane a jak moc člověku připadá, že se všechno v jeho životě zaseklo kolem jednoho určitého okamžiku, čas jde dál.
  • V tom je skrytá moje nesmrtelnost i moje představa ráje. Vytvořit něco, díky čemu si mě lidé budou po mé smrti pamatovat.
  • Chci to říct Stevenovi.
    Ale nemůžu najít slova.
    Slova nikdy nebyla mojí silnou stránku.
  • Nebudu šťastná - to nejde - ale budu v pořádku.
  • jak mě uměl rozesmát, jak mě nakazil svým nadšením a schopností žasnout a jak jsem si díky němu připadala hezká, když ve mně nikdy předtím nikdo tenhle pocit nevyvolal, což by nemělo být důležité, ale bylo.
  • Jako by mi tuhle příležitost nabízel samotný vesmír.
  • Kreténi. Jsou to všichni kreténi.
  • V hlavě mi cosi řve. V tuhle chvíli nenávidím všechno. Nenávidím svět. Nenávidím život.
  • protože to se ví, že je to naprosto rozumná reakce, když nemůžete být s milovaným člověkem - prostě umřete.
  • jako bych měla na hrudi přivázanou bombu zármutku připravenou každou chvíli explodovat. Bud se ke mně opatrně přibližují a snaží se ji zneškodnit, nebo utíkají do krytu.
  • Jakože jak může existovat něco jako šílenství ve světě, který už beztak zešílel?
  • Bude to asi znít otřepaně, ale nikdy nevíte, kdy to bude naposledy, co někoho obejmete, políbíte, rozloučíte se.
  • Když něco tak často opakujete, ztrácí to na významu, ne?
  • V tu chvíli byla v jeho hnědých očích bolest. Vesmír plný bolesti.
  • a myslím, že řekla něco ve stylu, že mě miloval jako měsíc a hvězdy.
  • Je zvláštní, jak někdy nečekáte úplně očividné věci. Myslíte si, že víte, co můžete od života čekat. Máte dojem, že jste připravení. Říkáte si, že to zvládnete a jednou - bum, jako blesk z čistého nebe - něco se zčistajasna objeví a naprosto vás to zaskočí.
  • Myslím, že to na tobě obdivuji nejvíc - jak jsi milá v tomhle světě plným sraček.
  • Zažívám období, kdy si myslím, že všechno bude v pohodě a obloha je modrá a tak a že cítím slunce a vzduch, jak mi proudí do plic a ven, a říkám si: život je fajn. Ale přitom pokaždé hluboko uvnitř vím, že se blíží temnota. A bude pořád přicházet. A když jsem v ní, budu všechno ničit. A když budeš se mnou, zničím i tebe.
  • Ty jsi jako slunce a já jako velký černý mrak.
    Pořád bych ti zastíral oblohu.
  • že aspoň nakrátko mi díky tobě připadalo, že žiju. Že jsem výjimečný.
  • Odpuštění je složitá věc, Alexis, protože nakonec jde víc o tebe než o člověka, kterému je odpuštěno.
  • Zklamání z toho odhalení je jako nůž zabodnutý v mé hrudi - prudká bolest, ostrá a pronikavá.
  • Musím se vyrovnat s faktem, že jsem navzdory svým dobrým úmyslům všechno jenom zhoršila.
  • Připadá mi, že mi srdce přestalo bít, ale vím, že to tak není. Kdyby mi přestalo tlouct srdce, umřela bych, ale místo toho tady sedím, žiju, dýchám a poslouchám.
  • ,,Taky tě miluju," řekl jsi. ,,Tak moc."
    ,,Je nepraktický, jak moc,"
    ,,Děsně nepraktický."
  • Miluju tě.
    Ze všech sil jsem se snažila, aby to tak nebylo. Nemáš představu, jak hrozně jsem se snažila.
    Nebo možná tak trochu tušíš.
    Ale já tě miluju.
    Jestli nevíš, co si s touhle informací počít, nic se neděje.
    Jenom jsem ti chtěla všechno říct, jestli stojíš o to to slyšet. Jestli to chceš vědět.

Share:

0 komentářů:

Okomentovat